Divočina na Labi ( článek 2021 )

Zdravím všechny rybáře a rybářky,

dnes bych se s Vámi rád podělil o svou jednodenní vycházku k vodě. Jako obvykle jsem se vydal na oblíbené Labe. Tentokrát jsem ale chtěl zkusit něco nového, a proto jsem se rozhodl vytipovat si neznámou lokalitu, kde jsem ještě nelovil a pokusit se nalézt místní mohykány...

Přípravy na vycházku jsem nepodcenil a už několik dní předem jsem si zaboostroval boilies TopCorn a věřil, že právě to mi dopomůže k vysněné rybě. Po příjezdu k vodě jsem si lovné místo lehce rozkrmil zakázkovým partiklem smíchaným s boosterem a začal rozdělávat věci. Do vody letí koule Topcornu v dipu na klasické vlasové montáži a já čekám, co se bude dít. Asi po hodině od zakrmení přichází první jízda. Násaďák. Neměřím, nefotím a rychle nahazuji zpět do krmáku. Po chvíli se situace opakuje... Další prcek na břehu... Chvilku dumám a nakonec se rozhoduji, že změním montáže - delší vlas a větší háček. K dipované kuličce přidávám ještě plovku ( klasický panáček ), která je doslova nasáklá esencí stejné příchutě.

Pruty tentokrát mlčí delší dobu. Raději zkontroluji montáže, jestli není něco špatně... Beru do ruky prut a není divu, že zůstal hluchý. Visím ve vázce, která se ani nehne. Znáte to, v téhle situaci jste byli již mnohokrát. Nedá se nic dělat a je potřeba to utrhnout. Bohužel se zdá, že nový prut má asi vadu z výroby, protože v zápětí ho držím v ruce na dvě části. Nevydržel a zlomil se. Přiznám se, že slovy lze jen těžko vyjádřit, jak se teď cítím... Zatímco se v duchu proklínám, tok mých myšlenek přerušuje jízda jako blázen. Odkládám to, co zbylo z prutu a běžím zaseknout.

Už podle tahu ryby je mi jasné, že se jedná o rybu, kvůli které jsem přijel. Tak je to tady! Jeden na jednoho a začínáme souboj! Ryba se zde nepochybně vyzná, protože hned míří k vázce, kde mám stále uvízlou montáž, od které mi vede vlasec ke zlomenému prutu. Tímto směrem ji prostě nemohu pustit, jinak je konec. Je potřeba otestovat odolnost druhého prutu a pořádně se do něj opřít.

Přiznávám, že po předchozí eskapádě v něj nemám moc důvěru, ale co teď můžu dělat? Brzda je utažená a cítím, jak se napříč celým prutem nese naprosto každá odezva ryby na jeho druhém konci. Je to buď a nebo. Připadá mi to jako kdyby ryba stála na místě, protože se nacházíme v bodě, kdy působíme oba zhruba stejnou silou. Já tahám od vázky a ryba se zase vší silou k vázce snaží dostat. Připadá mi to jako věčnost, ale v tyto okamžiky pro rybáře prostě čas plyne jinak rychle. Co trvá minutu, jakoby trvalo hodinu.

Po úporné přetahované se zdá, že konečně začínám mít navrch. Ryba už je v dostatečné vzdálenosti od vázky a konečně mohu povolit brzdu a zdolávat s o něco větším klidem. Za chvíli konečně přitahuji kapra k podběráku. Už neprotestuje, protože do souboje dal úplně všechno. Je v podběráku! Dávám ho do podložky a polévám vodou. Na břehu mám lysáka o váze 15+kg z místa, kde jsem v životě nelovil.

Mám neskutečnou radost a ani zlomený prut mi ji nemůže překazit. Ještě pár rychlých fotek na památku a ryba dostává svobodu. Krásný pohled, když se vrací tam, kam patří. Labe mi neskutečně přirostlo k srdci a já už se nemůžu dočkat na další vycházku s BioTopem.

Hezký den,

David